Tohle je rub bojovky, o které se můžete z lícu dočíst zde: et.pise.cz/124789-tak-dlouho-se-se-dzbanem-pro-vodu-chodi.html

Trochu jsem se obával, že skončí naprostým fiaskem, čím víc se o ní mluvilo a rostla očekávání, tím víc se několik našich nesourodých nápadů jevilo být ubožejšími. A Koloušek měl zpočátku vůbec pochmurnou náladu a úkoly ani vymýšlet nechtěl. Nakonec se ovšem zhostil trasy (tu vymyslel skvěle) a na nás s Pacholíčkem zbyly úkoly. Jelikož na všechno je pořád dost času, domlouvali jsme se úplně na poslední chvíli a stejně to bylo trochu marné, na obědě den předtím, kde jsme se sešli a měli všechno definitivně domyslet, se stejně ukázalo, že jsme vymysleli jen podivný chaos a všichni doufáme, že se to nějak samo udělá na místě.

Plavu si sem tam, supr kolik je tu zase kachen, příště klidně ještě víc. Pak mám ohromné štěstí, vracím se už ke břehu, zrovna vynořím hlavu z vody a všimnu si, že vedle mne plují dvě kachny, kačer a kachna. Dáme si závod! 

Když nepůjdete na pivo, čeká vás místo toho večerní koupání po dešti na Džbáně. Projdete borovým lesíkem a jehličí vám pročísne vlasy a voda vás zastudí na hlavě. Nad kopcem uvidíte západ slunce a mlhy, které stoupají z lesů. A jak poplavete, na hladině klidné jako zrcadlo se budou odrážet červánky a budete za sebou nechávat bubliny, na které se pak můžete koukat, až poplavete zpátky. Nakonec vám cestu překříží hejno kachňátek, mají tu večerní školu plavání. V mokrých novinách v trávě se dočtete, že na konci léta budou třicítky, takže se těšítě na další koupání. Když pak budete mít hlad, dáte si planou hrušku při cestě. Bude vám zima, že se skoro neudržíte na nohou, ale uvnitř vás bude hřát štěstí a léto. A ještě uvidíte zajíce, jak hopká po silnici.

Zde jenom pár rad případným turistům, kteří se na Šumavu také chystají, některé zkušenosti jsou těžce nabyté a mohly by se někomu hodit a ušetřit mu chvilky překvapení.

V NP Šumava se nesmí: koupat, rozdělávat oheň, cokoliv trhat, spálit si nos.

Maminka s holčičkou platí pokutu, holčičku vysadí nahoru, aby lépe viděla. Pak chce odejít, ale holčička se ručičkama pevně drží pultu a křičí: "Mně se ten pán líbí." Všichni kolem dusili smích, já jsem taky nenacházel slov :))

Chtě nechtě musím vyslechnout rozhovor dvou uklízeček. Stěžují si, jak je život těžký.

První: "Koho dneska seženeš v týhle době. Buď nějakýho cucáka nebo někoho starýho."

Druhá: Starýho musíš stimulovat.

První: "To jako k sexu?"

První pokračuje, kam všude chodí uklízet:  "...uklízím u žiďáků."

Druhá: "To jako kde?"

První:

Jedu si takhle vlakem do Dobřichovic, jede to v 9.11 z nástupiště číslo 2, čtvrtá kolej, stihnu to tak tak, protože jet někam v sobotu ráno první prázdninovou sobotu v červenci je opravdu praštěný nápad, který dostala asi půlka Prahy, ještě mě zdrží ultra nové kosmické záchody nasvícené žlutozeleným světlem, na fotobuňku a s turnikety před kabinkami, ale za deset korun? To se radši počůrám a zadarmo. Nasednu, najdu si kupé, je divné, že na téhle trase jezdí vlak s kupé, většinou tudy posílají city elefanta nebo aspoň jeho posprejovaného předchůdce, za chvíli už vjíždíme do polí, aha, takže dnes nejedem podél řeky a jedeme dost rychle a nikde nestavíme, takže to budeme asi v rychlíku, kde je Chuchle? Ale Chuchle není, místo toho je tu až Lysá nad Labem, rozpálená a rozkopaná placka, kde si dám snídani a vracím se nejbližším rychlíkem do Prahy a než se dostanu tam, kam jsem chtěl, je už poledne.

Na kamenné zídce ohřáté sluníčkem se kochám mravenci a těmi malilinkatými červenými broučky, určitě víte, které myslím, když je rozmáznete, tak po nich zůstane červená tečka, ale to už dávno nedělám. Pak slyším nějaké šourání, ale nikoho nevidím. Chvíli obdivuji některé hrobky a čtu si jména. Je jich tu několik opravdu honosných, ani byste nemuseli sklánět hlavu, abyste vešli dovnitř. Přemítám,

U vchodu do metra se každý den hraje rybičky, rybičky rybáři jedou. Často mě lapí. Postávají tam kluci a holky v reklamních tričkách a loví duše na všemožné charity a nadace. Myslel jsem, že tenhle v černém je od Greenpeace, byli tu už včera a většinou mě svedou otázkou "máte rád přírodu?". Jasně že mám, jenomže pak mi sami špatně nahrají "máte čas?" a to nemám. Mají být rafinovanější, jako když někde odchytávají zbloudilé a zmatené zvíře.

Ale tohle byla jiná bludička, už zdálky si mě vyhlédl a poklepával si nachystanými deskami, nemohl jsem se mu vyhnout a hypnotizován jsem mířil přímo k němu. Překvapivě měkkým hlasem na mě spustil: "můžu vám dát zajímavou pozvánku?" Zvědavě jsem nakoukl do letáku, který hlásal "Konec světa, Svědkové Jehovovi". Tak to je mi moc líto, pozvání bohužel musím odmítnout, dneska se mi konec světa nehodí, už něco mám, ale jindy rád. Ani se kupodivu moc nebránil.