Bojovka - pravdivý příběh

Tohle je rub bojovky, o které se můžete z lícu dočíst zde: et.pise.cz/124789-tak-dlouho-se-se-dzbanem-pro-vodu-chodi.html

Trochu jsem se obával, že skončí naprostým fiaskem, čím víc se o ní mluvilo a rostla očekávání, tím víc se několik našich nesourodých nápadů jevilo být ubožejšími. A Koloušek měl zpočátku vůbec pochmurnou náladu a úkoly ani vymýšlet nechtěl. Nakonec se ovšem zhostil trasy (tu vymyslel skvěle) a na nás s Pacholíčkem zbyly úkoly. Jelikož na všechno je pořád dost času, domlouvali jsme se úplně na poslední chvíli a stejně to bylo trochu marné, na obědě den předtím, kde jsme se sešli a měli všechno definitivně domyslet, se stejně ukázalo, že jsme vymysleli jen podivný chaos a všichni doufáme, že se to nějak samo udělá na místě.

Také jsem chtěl po Střípkovi, aby mi poradil nějaké úkoly, ale když první, co mi řekl, bylo, aby holky vyčůraly do písku nějaké obrazce, tak jsem  ho hnal. Se Střípkem jsme ještě na chodbě zkoušeli prak (který se nakonec nepoužil) a ukázalo se, že něco s ním trefit (kromě bolestivě se trefit tužkou do prstu) nebude vůbec lehké. Původní nápad byl, že vyfouknu vajíčka, pomaluju je, dovnitř dám papírek s úkolem a ta se sestřelí prakem. Ale jelikož jsem všechna tři vajíčka, která jsem doma ten večer měl, při vyfoukávání rozbil, tak jsem si udělal jen smaženici a musel posloužit balónek. A to ještě že jsme měli dva. Když nám na louce jeden hned prasknul, smutně mě napadlo, že by tu tedy namísto toho mohl být úkol několikrát vyndat a zandat ten vlhký hadřík z a do sklenice. A jako na zavolanou byly u autobusové zastávky  žaludy, které se teď náramně hodily, jinak by tam nebylo čím na balónek střílet.

Zalít plastovou pixlu voskem, aby těsnila a nedostala se do ní voda, také není tak lehké, zvláště když už je půlnoc, chce se vám hrozně spát a nemáte žádnou normální svíčku. Ta jedna titěrná, o velikosti oříšku, shořela asi za minutu a strašně mě popálila. Ta druhá, svíčička zalitá ve skořápce, připravená na novoroční pouštění do lavoru s vodou, té chytla skořápka a lodička celá vzplála.  A třetí, ohromná mistička s voňavou svíčkou, ale vosk nechtěl vytéct a jenom to čadilo. Nakonec jsem ho vybíral lžící a patlal okolo uzávěru. Navíc skoro zbytečně, protože pixla, která se měla tíhou potopit do vody, se samozřejmě vůbec nepotopila.

Stříhání fáborků? Bylo mi trapné v 11 večer volat holkám, jestli nemají nějaký trik na stříhání fáborků, jak jedním střihem ustřihnout alespoň čtyři. Takže za hrozně moc času a stříhání zoufale málo fáborků a stejně někdy za půlkou začaly docházet, takže jsem dobrou třetinu bojovky nedělal nic jiného, než že jsem stříhal za chůze nové fáborky, což se dělá blbě, když už se šeří a dost spěcháte. Ale teď mi to už jde moc dobře. Kdydyste potřebovali něco vystříhat za chůze, víte, kam se máte obrátit.

Koloušek během bojovky velice pookřál a vytahoval z rukávu různé nečekané úkoly, takže jsme mohli skoro plýtvat. Škoda, že u vody nebyli už večer rybáři, jeden jeho úkol byl, aby se jich holky zeptaly, zda berou. A nebo varianta téhož, aby se jich zeptaly, zdalipak vědí, které dvě řeky se tu slévají. Pacholíček se často až vzpíral, jestli něco z toho není až příliš, ale Koloušek, když se rozohní, je k nezastavení a zábavný.

Škoda jen, že nás holky ke konci zahlédly, jak mizíme z jednoho stanoviště, kde jsme se hodně zdrželi, připadal jsem si jak malý kluk, kterého někde přistihnou, když jsme se rychle snažili zmizet, aby nás neviděly. Vymýšlet bojovku a hlavně ji pak v terénu ve spěchu rozmisťovat je tuze zábavné, náramně jsme se u toho bavili. Určitě nebude poslední.