Kamarádi náhodou odhalili moji aktivitu na k4u. Tady je přepis jejich reakcí z jiného fóra, až mě polil studený pot, když jsem se dočetl:

"Čím žije Žahour?"

Knoflíkové války prohrávám na celé čáře. Sedím na registraci a přijde mi email od Střípka-Fremena. Dychtivě ho otevřu, protože to je vítané osvěžení: "Měl by sis častěji mýt nohy, dej si pozor, abys nechytil čajomorku nebo botomorku." Potichu zuřím, protože vím, že mi něco provedl, ale nemůžu teď opustit registraci, takže jen trnu, co to asi kde zas bude.

Sestra si k Vánocům přála počítačovou hru, Machinarium, byl jsem tomu moc rád, protože dárky na přání se nejlépe shánějí, jenomže když už jsem hru měl a mnul si ruce, řekla mi, ať ji vlastně nesháním, že ji prý dostane od přítele. To mě dost nemile zaskočilo a přemýšlel jsem, co teď s hrou. A pak jsem na to přišel.

V noci se mi zdá o tom, jak mi někdo masíruje záda. Ráno se probudím a žasnu. Příjemný pocit v zádech, mám je tak uvolněná, jako by mi je vážně někdo namasíroval (vždyť taky jo, jako by se to v noci nepočítalo). Obvykle se probouzím spíš ve skrčené poloze mírně ztuhlý, ale tohle! Asi budu noční masérnu navštěvovat častěji.

K večeru tady asi zaléhají uši nebo co. Paní, která sem přišla, chce prodloužit větvičky. Větvičky? Ehm, jsou to výpůjčky. Paní se směje.

- Kolegyně reflektuje frontu, která tu byla: Sedm hodin a ještě jsme si ani nestačili uprdnout.
- Druhá kolegyně : Já jo
- První kolegyně: Hurónský smích

Jdu si vybrat nějaké obroučky, nechce si mi do toho, ale s impresionismem už končím, příchází čas naturalismu, zpoza skleněných dvířek v optikách na mě pomrkává spousta brýlí, jsem zděšen jejich množstvím a tvary.

Ozve se hrozná rána do klávesnice, jdu pána upozornit, jestli by nemohl být víc potichu a nepoškozovat majetek MKP, a dozvím se "piss off", dokonale mě tím zaskočí a na nic se nezmůžu, napadne mě jedině fádní "fuck off", nic moc jiného ani neznám, tak pohotový v angličtině zase nejsem, takže zase vodprejsknu zpátky za stůl k počítači, jak si přál, lidé se vrátí ke svým novinám, a já si hledám ve slovníku různé nadávky, kterými by se dal někdo poslat do patřičných mezí, ale je mi hloupé, abych za ním přišel za deset minut a špatnou výslovností mu bez souvislosti něco pokusně vmetl do tváře.

Kolega Střípek mi často provádí různé naschvály a poťouchlosti. V koupelně v práci mám položený kartáček a pastu, občas si s nimi krátím dlouhou chvíli. Teď mi z nich vyrobil tuhle kreaturu a řekl mi, že je to varování, že čištění zubů škodí zdraví.

Pokladna funguje i jako ztráty a nálezy. Dnes je tu jedna berla. Jak je to možné? Ztratili byste berli a nevšimli si toho? Nebo šlo o zázračné uzdravení a dotyčný ji prostě zahodil?

Všimnu si na rozpise, že jsme dopoledne se Střípkem v pokladně. Ha, to si nechám líbit. Později za mnou přijde vedoucí: "Muminku, vy jste dnes napsaní se Střípkem v pokladně?" Souhlasně přikyvuji. "Nebudete zlobit, že ne?" "Ne, nebudeme",  chlácholím ji. (Hehehe, tak to si nejsem vůbec jistý).