Holčička je tak malá, že ji nevidíme přes pult, takže čeká asi docela dlouho,  než si jí všimneme. Jde si vyzvednou ztracené věci. Je Asiatka, ale mluví česky.

- Jak se jmenuješ?

- G L'van.*

- Cože? Můžeš mi to vyhláskovat? (neúspěšně)

Když přicházím na registraci, poznávám po hlase, že kolega je už v posledním tažení, úsečná "'kuju", kterými propichuje čtenáře, mi to prozrazují, chce se mu vraždit. Naštěstí se vzápětí registrace výpůjček proměňuje ve vesmírný koráb a odlétáme, on je kapitán (takže se mu dost zlepší nálada) a já jsem 1.důstojník ( takže taky nepřijdu zkrátka), z kosmu nás sestřelí až kamenné pohledy čtenářů, jedna paní si nás dokonce podezřele prohlíží. A protože koráb

Čím víc jednoho kofoláčka vyrobíš, tím víc ho rozdáš. Při výrobě toho jednoho mi vytanulo na mysli, že kofoláčky přece vymysleli staří Keltové. Jenom tehdy ještě neměli bavlnky, tak místo nich museli používat lidi, což je po bavlnkách hned druhý nejlepší materiál. Posuďte sami. Ovšem kofoláčka hned po dokončení zapálili, my si je narozdíl od nich necháváme nebo je darujeme.

Tohle je rub bojovky, o které se můžete z lícu dočíst zde: et.pise.cz/124789-tak-dlouho-se-se-dzbanem-pro-vodu-chodi.html

Trochu jsem se obával, že skončí naprostým fiaskem, čím víc se o ní mluvilo a rostla očekávání, tím víc se několik našich nesourodých nápadů jevilo být ubožejšími. A Koloušek měl zpočátku vůbec pochmurnou náladu a úkoly ani vymýšlet nechtěl. Nakonec se ovšem zhostil trasy (tu vymyslel skvěle) a na nás s Pacholíčkem zbyly úkoly. Jelikož na všechno je pořád dost času, domlouvali jsme se úplně na poslední chvíli a stejně to bylo trochu marné, na obědě den předtím, kde jsme se sešli a měli všechno definitivně domyslet, se stejně ukázalo, že jsme vymysleli jen podivný chaos a všichni doufáme, že se to nějak samo udělá na místě.

Plavu si sem tam, supr kolik je tu zase kachen, příště klidně ještě víc. Pak mám ohromné štěstí, vracím se už ke břehu, zrovna vynořím hlavu z vody a všimnu si, že vedle mne plují dvě kachny, kačer a kachna. Dáme si závod! 

Když nepůjdete na pivo, čeká vás místo toho večerní koupání po dešti na Džbáně. Projdete borovým lesíkem a jehličí vám pročísne vlasy a voda vás zastudí na hlavě. Nad kopcem uvidíte západ slunce a mlhy, které stoupají z lesů. A jak poplavete, na hladině klidné jako zrcadlo se budou odrážet červánky a budete za sebou nechávat bubliny, na které se pak můžete koukat, až poplavete zpátky. Nakonec vám cestu překříží hejno kachňátek, mají tu večerní školu plavání. V mokrých novinách v trávě se dočtete, že na konci léta budou třicítky, takže se těšítě na další koupání. Když pak budete mít hlad, dáte si planou hrušku při cestě. Bude vám zima, že se skoro neudržíte na nohou, ale uvnitř vás bude hřát štěstí a léto. A ještě uvidíte zajíce, jak hopká po silnici.

Zde jenom pár rad případným turistům, kteří se na Šumavu také chystají, některé zkušenosti jsou těžce nabyté a mohly by se někomu hodit a ušetřit mu chvilky překvapení.

V NP Šumava se nesmí: koupat, rozdělávat oheň, cokoliv trhat, spálit si nos.

Maminka s holčičkou platí pokutu, holčičku vysadí nahoru, aby lépe viděla. Pak chce odejít, ale holčička se ručičkama pevně drží pultu a křičí: "Mně se ten pán líbí." Všichni kolem dusili smích, já jsem taky nenacházel slov :))

Chtě nechtě musím vyslechnout rozhovor dvou uklízeček. Stěžují si, jak je život těžký.

První: "Koho dneska seženeš v týhle době. Buď nějakýho cucáka nebo někoho starýho."

Druhá: Starýho musíš stimulovat.

První: "To jako k sexu?"

První pokračuje, kam všude chodí uklízet:  "...uklízím u žiďáků."

Druhá: "To jako kde?"

První: