Na kamenné zídce ohřáté sluníčkem se kochám mravenci a těmi malilinkatými červenými broučky, určitě víte, které myslím, když je rozmáznete, tak po nich zůstane červená tečka, ale to už dávno nedělám. Pak slyším nějaké šourání, ale nikoho nevidím. Chvíli obdivuji některé hrobky a čtu si jména. Je jich tu několik opravdu honosných, ani byste nemuseli sklánět hlavu, abyste vešli dovnitř. Přemítám,

U vchodu do metra se každý den hraje rybičky, rybičky rybáři jedou. Často mě lapí. Postávají tam kluci a holky v reklamních tričkách a loví duše na všemožné charity a nadace. Myslel jsem, že tenhle v černém je od Greenpeace, byli tu už včera a většinou mě svedou otázkou "máte rád přírodu?". Jasně že mám, jenomže pak mi sami špatně nahrají "máte čas?" a to nemám. Mají být rafinovanější, jako když někde odchytávají zbloudilé a zmatené zvíře.

Ale tohle byla jiná bludička, už zdálky si mě vyhlédl a poklepával si nachystanými deskami, nemohl jsem se mu vyhnout a hypnotizován jsem mířil přímo k němu. Překvapivě měkkým hlasem na mě spustil: "můžu vám dát zajímavou pozvánku?" Zvědavě jsem nakoukl do letáku, který hlásal "Konec světa, Svědkové Jehovovi". Tak to je mi moc líto, pozvání bohužel musím odmítnout, dneska se mi konec světa nehodí, už něco mám, ale jindy rád. Ani se kupodivu moc nebránil.

Dneska unikla jedna kavka ze spárů smrti tramvají. Seděla mezi kolejemi, vypadalo to, že odlétne, ptáci ve městech jsou otrlí a často machrujou a uhnou až na poslední chvíli, jenomže tahle se k tomu pořád neměla, zato tramvaj už se měla k odjezdu, naštěstí přiběhnul vysoký pán, popadnul ji a hodil na trávník. Kavka vykvikla, znělo to trochu jako "díky" a pán byl rád. Nastoupil pak se mnou do tramvaje a viděl jsem, jak se ksichtí, právem. Kavka ještě asi neměla svoji ranní kávu, není to žádné ranní ptáče, proto tam nejspíš seděla jako pecka. Někde jsem četl, že kdo zachraňuje životy jiných tvorů, sám si prodlužuje život. Tak žij dlouho, pane! A ty, kavko, trdlo jedno, taky.

Domovní schůze! Hlásá cedule na nástěnce, dnes v 19:00 v sušárně. Rozhodně jdu, jednu jsem kdysi prošvih a pěkně mě za to vypeskovali, horko těžko jsem se z toho vymluvil. Snad skvělá příležitost poznat všechny obyvatele zdejší nory, myslím si. Ve skutečnosti je to spíš zakuklená výzva k boji, jak se ukáže. Klidně by tam mohlo být napsáno: dnes půdní orli proti červeným lebkám z lodžií.