Kamarádi náhodou odhalili moji aktivitu na k4u. Tady je přepis jejich reakcí z jiného fóra, až mě polil studený pot, když jsem se dočetl:

"Čím žije Žahour?"

Jdu si vybrat nějaké obroučky, nechce si mi do toho, ale s impresionismem už končím, příchází čas naturalismu, zpoza skleněných dvířek v optikách na mě pomrkává spousta brýlí, jsem zděšen jejich množstvím a tvary.

Kolega Střípek mi často provádí různé naschvály a poťouchlosti. V koupelně v práci mám položený kartáček a pastu, občas si s nimi krátím dlouhou chvíli. Teď mi z nich vyrobil tuhle kreaturu a řekl mi, že je to varování, že čištění zubů škodí zdraví.

Jestli můžete do kina jít, tak rozhodně běžte. Je to fantastická bech deroucí podívaná (a to doslova, protože na planetě Pandora musíte nosit kyslíkovou masku). Budete si přát mít alespoň tři páry očí a na všech 3D brýle, abyste dokázali pojmout všechny ty zrakové vjemy a hloubku prostoru.

Jak poprvé udeřily mrazy, myslel jsem si, ach ach, pálí to, ale ne zas tak moc, ale jaké to teprve bude, až nastane třeba -10 nebo i víc. A jéje, ono už dávno -10 bylo, já si jen myslel, že je teprve tak -2 -3. Tak to se mi docela ulevilo, myslel jsem, že to bude horší, na zimu každý rok čekám s napětím, nemám ji moc rád, jen když je sníh.

Když při takových teplotách myjete okna, voda hned zmrzne a zvenku se vytvoří nádherná ornamentální námraza.

Lidé jsou často tak zmrzlí, že bývají v dopravních prostřecích méně nevrlí, prostě protože jsou ztuhlí mrazem, a mají červené nosy.

Můžete se klouzat, třeba takhle.

Ale nevýhoda je, že prádlo venku neschne, opravdu ne. Kdo by to byl řekl, ono spíš zmrzne. Jeden kamarád mě přesvědčoval, že ano, on prý ho věší venku i v zimě a schne bez problémů. Hmm, těžko se mi tomu teď věří.

Někdy už je prostě takový mráz a zima se do vás tak zakousla, že to začne být za chvíli až zábavné a zajímavé, jak se do nás ta zima dala. Ale tuhle zábavu si můžete dovolit, jen když už se blížíte někam do tepla.

Nedávno jsem měl svátek. Dostal jsem kalhoty, paráda. A pak ještě jeden záhadný malý balíček. To je společný dárek od mě a od tvého bráchy, povídá  máma, když mi ho podává a tváří se přitom lišácky. Tak to asi bude nějaká elektronika, napadá mě nejprve, občas takhle spolupracují, brácha tomu rozumí, tak něco vybere, máma to většinou zaplatí. Ale balíček je nějaký podivný, něco mi na tom nesedí.

Zvoní telefon, zvednu, žoviální mužský hlas nejprve zjišťuje, jestli jsem to já, ano, jsem to já, a pak se mi snaží vnutit výhodnou nabídku televize, internetu a ještě něčeho dalšího. Jenomže ho musím zklamat, jelikož zrovna nemám televizi, na což on ale pohotově zareaguje: "Tak to je průser, pane." čímž mě naprosto odrovná. Ve sluchátku mě často upozorňují, že hovor může být pro zvýšení kvality monitorován. A to už je asi ono.

Montáž skříňky, je to taková skládačka, puzzle. Nejdřív si prohlížím obrázek na boku krabice, je na něm schematicky vyobrazeno, že si mám dát pozor, aby mi její obsah  nevyhřeznul na zem a dřevo se nepoškodilo. Jak si krabici natáčím, abych na obrázek dobře viděl, právě to se mi stane. Šikovný nápomocný obrázek. Jak to mohli předvídat? Simulovali předem možné situace a pak to namalovali? A pak se u toho chechtali?

Hledám u regálů objednanou knihu a je tu i holčička s růžovou mikinou a velkýma červenýma botama. Prohlásí: "Všechny knížky jsou stejný. Tahle a tahle a tahle a tahle a tahle a tahle a tahle a tahle a tahle."

Dnešní den začal hezky, ráno jsem potkal bílou holubici, to je určitě nějaké dobré znamení, myslím si, byla nádherná, bělostná uprostřed kalného deštivého rána, teď už sice asi bílá nebude, stačí aby louží kolem projel autobus, a je spíš mourovatá.  A pak jsem dostal čokoládu a lázeňskou oplatku. To asi bylo ono.