Dárek k svátku

Nedávno jsem měl svátek. Dostal jsem kalhoty, paráda. A pak ještě jeden záhadný malý balíček. To je společný dárek od mě a od tvého bráchy, povídá  máma, když mi ho podává a tváří se přitom lišácky. Tak to asi bude nějaká elektronika, napadá mě nejprve, občas takhle spolupracují, brácha tomu rozumí, tak něco vybere, máma to většinou zaplatí. Ale balíček je nějaký podivný, něco mi na tom nesedí.

  Nejdřív ven vyleze barevná plastová věcička se zoubky a se známým obrázkem zeleného listu. To je drtička na marihuanu, komentuje máma, když na to nevěřícně koukám. Dále z balíčku vyleze větší sáček marihuany. To je sklizeň tvého bratra, on si tady letos něco zasadil, já mu to ještě, aniž bych cokoliv tušila, zalévala, teprve až když to víc vyrostlo, jsem pojala podezření a tvoje sestra mi to potvrdila. On už to ale nechce, tak jsme ti to dali k svátku. Nevěděla jsem, které části té kytky se používají, tak jsem to sklidila všechno.

  No mami! Nejprve nenacházím slov. Pak ji ujišťuju, že to sklidila správně. Pak se mi hned vybaví jedna vzpomínka na to, jak jsme se s kamarádem kdysi pořádně zkouřili, já se pak kolem druhé ráno vracel domů a zjistil jsem, že nemám klíče a že budu muset zvonit a někoho vzbudit. Opravdu nemilé. Máma si toho ale naštěstí (naneštěstí?) všimla, takže na mě čekala vzhůru, dokud nepřijdu, aby mi pak otevřela. Snažil jsem se chovat co nejvíc normálně a přirozeně jako by nic, ale nešlo to, tím víc je to nápadné, prostě hrozná komedie. A taky jak jsem jednou přišel domů a na lednici se objevil instruktážní papír, na kterém bylo detailně popsáno, jak vypadají lidé pod vlivem různých drog. Ty nás z něčeho podezříváš?

  A teď mi to sama servíruje přímo pod nos. Co s tím mám dělat? Nic takového jsem si nepřál. Nevzpomínám si, že bych nedávno byl řekl, jo k svátku si přeju kalhoty a trávu. Darovanému koni prý na zuby nekoukej. Ale zrovna tenhle kůň asi poletí do koše, sorry brácho, sorry mámo.