Dneska mě tak vylekala jedna straka. Sedím za stolkem u okna a čtu si a najednou odnikud přilítne na parapet straka, ale děsně se mě lekne a hned vezme roha. Jenže já se leknu ještě víc! Uf, takhle mě lekat. Klidně tam mohla zůstat, nijak by mi nepřekážela. Ovšem chápu, taky bych se vylekal, být strakou a číst si za stolečkem u okna, kdybych najednou přilétl odněkud já a usedl na parapet abych si tam načechral peří nebo co.

- maminka v pokladně s klučíkem, vysadí ho na pult

- nic nedělej a jen se koukej

- skláním se nad klávesnicí a najednou slyším syčení sssss, jako had

Babča v supermarketu, tlusté pruhované ponožky, kamaše a stejně pruhovaná mikina, šine se mezi regály opřená o ten největší vozík a vrazí do regálu balených vod, "hergot, to jsem ale kráva" uleví si nahlas. Tak takhle kráva mě pěkně rozesmála.

V muminím údolí žije spousta obyvatel, i když většina z nich o tom ještě neví a možná bude lepší, když o tom ani vědět nebudou. Tohle jsou ti první, kdo se sem právě nastěhovali: Koloušek, Ronja, Poštolka, Fremen, Jeníček P, Slon, Luisa a Lotka, Dášeňka. Je to jen zdánlivě nesourodá společnost, ve skutečnosti se skvělě doplňují.