Pokaždé když jdu domů přes most, vidím nad řekou kroužit tři kachny, v sevřené formaci si to sviští na obloze, někdy zalétnou až na Kampu, otočka, vracejí se, pak mi na chvíli zmizí z dohledu a vynoří se na druhé straně mostu. Ne dvě, ne čtyři, právě tři. A pořád ty samé!

A tuhle zase. Říkám si, zdalipak tam asi budou. A nebyly. A pak byly! Odněkud se vynořily a zase létají.

Sypu ptákům krmení na parapet do takové malinké čajové mističky. Tedy takhle, žádné ptáky jsem tam ještě ani jednou neviděl, ale krmení zmizelo vždycky. Jenomže tentokrát zmizela i čajová mistička, buď ji shodili dolů na ulici a rozbila se (ale žádné střepy jsem nenašel), nebo si ji odnesli, protože se jim líbila, straky jedny.

Mám ještě druhou takovou mističku, ale chci o ni opravdu přijít?

Máte doma ještě vánoční stromeček? Přiznejte se. Já už ne. Nejdřív svěsil jehličí, pak začal pelichat, kmínek dostal jakousi skoliózu a nakonec opadala i cukrová poleva na perníčcích, které ho zdobily, a rozlepil se  papírový betlém. Tak jsem pochopil,  co se mi stromeček snažil už dlouho naznačit, ale já stále nechápal, že už je načase dát ho pryč a vytáhnout ho až za rok. Totiž pořídit si za rok nový, jsem chtěl říci.

Dneska mě tak vylekala jedna straka. Sedím za stolkem u okna a čtu si a najednou odnikud přilítne na parapet straka, ale děsně se mě lekne a hned vezme roha. Jenže já se leknu ještě víc! Uf, takhle mě lekat. Klidně tam mohla zůstat, nijak by mi nepřekážela. Ovšem chápu, taky bych se vylekal, být strakou a číst si za stolečkem u okna, kdybych najednou přilétl odněkud já a usedl na parapet abych si tam načechral peří nebo co.

- maminka v pokladně s klučíkem, vysadí ho na pult

- nic nedělej a jen se koukej

- skláním se nad klávesnicí a najednou slyším syčení sssss, jako had

Babča v supermarketu, tlusté pruhované ponožky, kamaše a stejně pruhovaná mikina, šine se mezi regály opřená o ten největší vozík a vrazí do regálu balených vod, "hergot, to jsem ale kráva" uleví si nahlas. Tak takhle kráva mě pěkně rozesmála.

V muminím údolí žije spousta obyvatel, i když většina z nich o tom ještě neví a možná bude lepší, když o tom ani vědět nebudou. Tohle jsou ti první, kdo se sem právě nastěhovali: Koloušek, Ronja, Poštolka, Fremen, Jeníček P, Slon, Luisa a Lotka, Dášeňka. Je to jen zdánlivě nesourodá společnost, ve skutečnosti se skvělě doplňují.