Namo

Vdechnul jsem Namo. Co se mi teď stane, odmastí se mi plíce? Je to skutečně nepříjemné, cítím, jak mě to lechtá v krku a na průduškách. Pořád se sypalo málo, tak jsem zatřásl krabičkou pořádně, aby se sypalo hodně, a vyvalil se bílý oblak, který jsem nechtěně vdechnul.

Neměl jsem si kupovat levné Namo na namáčení, teď to mám, zlákala mě malá cena a příznivě velká krabička. Když to namáčí, tak proč by to i nepralo, ne? Při koupi mám úžasný pocit, jako bych na někoho vyzrál (nevím sice přesně na koho, na výrobce Nama možná? Nebo na všechny ostatní pradleny, které kupují prášky nepoměrně dražší, sice v hezčích krabičkách, ale objemově totožné?) Je mi jasné, že zkušený pradlen se už teď pousmívá a říká si, to je naivka, co si o sobě myslí, na koho to vyzrál, je to naprostý diletant, který by měl držet pracky od praní pryč. Ale já se nedám. Jak chcete poznat, že je prádlo vyprané? Podle toho, že je snad čisté? Nenechte se vysmát. Přece podle toho, že se to dvě hodiny točilo v pračce a je to mokré a zmuchlané, takže to logicky bude i vyprané. Jedná se o pouhý psychický pocit. Samozřejmě že u dražších prášků je pocit silnější.

Proto je Namo tak levné, protože se snadno vdechne! Kvalitní drahé prášky se asi nevdechnou, nejspíš se v nich dělají hrudky, které by se ani nedaly polknout, možná, že ty barevné modré krystalky, které v pytli pracího prášku občas vidím, jsou tam dodávané právě proti vdechnutí, vzpříčí se už v nose, a proto prášek nepronikne dál. Možná by ho měli přestat vyrábět, je to vážně nebezpečná věcička. Nebo by na něj aspoň měli nalepit varovný nápis "choking hazard/nebezpečí vdechnutí malých částí". Ale přesto si dál budu zahrávat s ohněm. Jen odteď už vždycky, když budu sypat Namo, budu při tom vy-de-cho-vat.