muminkům je na světě hej, zvláště když mají takové dobré kamarády

nikie a krtek: ahoj Muminku,
tuhle jsem četla na jednom blogu příspěvek o tom, jak si děti (resp. hrdinové dětských knih) umí užívat.
Byl tam i jeden o mumincích...

Muminci – radost z pohostinnosti

„Obyvatelé celého údolí, lesa, hor a pobřeží přicházeli s jídlem a pitím a všechno se prostíralo na stoly v zahradě. Na ty se dávaly hromady nádherného ovoce a obrovské mísy s obloženými chlebíčky. Muminkova maminka míchala lívancové těsto ve vaně, protože hrnce nestačily. potom přinesla ze sklepa jedenáct obrovských sklenic se zavařeninou. (Dvanáctá bohužel praskla, když bambul zapaloval ohnivé hady, ale nic nepřišlo nazmar, protože Kníkla a Pískla skoro všechno snědly a slízaly.)“

(Tove Janssonová: Čarodějův klobouk)

Existují vůbec v literatuře lepší hostitelé, než jsou muminci? U jejich prostřených stolů a v jejich houpacích sítí si může lebedit kdokoli bez ohledu na počet nohou, množství chlupů nebo kulturní zvyklosti. Ke každému bez rozdílu jsou stejně roztomilí, štědří a elegantně zdvořilí.

Jak následovat muminky ve skutečném světě: Je třeba to vůbec říkat? Umíchejte ve vaně lívancové těsto a pozvěte přátele.

(odkaz na celý článek...http://stastnyblog.wordpress.com/2010/12/16/nepodcenujte-medvidka-pu/)