Menhiry

Jedeme autobusem v horách, je to klasická Karosa, jsme úplně na vrcholku hor v zeleném mechovém lese, autobus se kodrcá po úzkých pěšinkách, div, že tudy vůbec jede a nepřeklopí se. Najednou se na cestě objeví překážka, je to takový shluk malinkatých keltských menhirů při zemi a keramických sošek, a je jich tu víc, o kus dál jsou další. Něco jako když si v lese stavíte domečky z kůry, jenomže tohle je z kamene. Je to vlastně ohromné štěstí, jiní lidé se těmito horami celé dny toulají, jen aby něco takového našli a bezvýsledně, a tady jich je najednou tolik.

Jenže. Oba autobusáci by měli vylézt ven a aspoň to odstranit nebo nejlépe objet, ale to oni neudělají, místo toho přejedou přes ten menhir. Tím vyvoláme hněv nějakých lesních bytostí, zaútočí na nás, řítím se se svahu dolů, kde zuří boj, spousta nás zemře, sám moc šermovat neumím, takže jsem rád, že to nakonec nějak přežiju.