Pravidla Člověče nezlob se

Je veledůležité pečlivě si před začátkem hry vybrat barvu, za kterou budete hrát, protože to předznamená celou vaši hru a vás to trvale poznamená. Pokud ovšem někdo nadšeně nevykřikne "já mám modrý!" takže vlastně na výběr vůbec nemáte, protože všichni už jsou kolem hracího plánu usazení a na vás zbyli dejme tomu červení.

Teď bych vám rád představil pár kámošů:

Černý - bez skrupulí, žádné zlo mu není dost dobré, ale neznáte větší pokroutku, než ho vyhodit, když s poslední figurkou stepuje právě před domečkem, a tohle mlsání jsme si dopřávali vrchovatě. Jeho slabá stránka: někdy je naopak tak zubožený, že je vám ho až líto vyhodit a tak to prostě neuděláte, z čehož je mu ještě hůř, než kdybyste ho nemilosrdně odpráskli.

Žlutý - netřeba vás seznamovat, v každé hře je nějaký žlutý, je schopen vyhrát dřív než se stačíte rozkoukat, ale jindy za to zaplatí takovými ústrky, že by vám až vhrkly slzy do očí, jak je bit. Je potřeba opakovaně regulovat jeho stavy, často se přemnožuje, nikdy by neměla na trati být víc než jedna jeho žlutá figurka. Jen občas se konají honitby, kdy jsou na chvilku z domečku vypuštěny všechny žluté figurky a začíná krátký vysoce uspokojující hon, to bych vám přál tedy zažít.

Červený - jednoduše bídák a darmošlap, kam šlápne, tam deset let tráva neroste, nikdy ho nešetřete. Je to také oblíbená ňamka ostatních. Bohužel občas mívá výkyvy, na delší dobu se zasekne v domečku a ne a ne odtud vyjít. Ale jindy je zas protivný až hrůza, a tak je potřeba ho zase zavřít zpátky, ať si tam trucuje. Zkrátka a prostě taková Červená Karkulka, která neměla chodit přes les.

Blankytně modrá - na první pohled laskavá a nevinná, ale nenechte se v žádném případě ukolébat, taky by se vám mohlo stát, že budete mít až modro před očima z toho, jak často a rychle poletíte z hracího plánu, a vaše figurky budou mít na těle blankytné modřiny. A čaruje! Jinak se to prostě vysvětlit nedá.

A ještě Bílá - mírová síla, Tao na hracím plánu. Když nemusí, nevyhazuje, na herní desce není moc dobře vidět, takže snadno proklouzne, všichni se cítí provinile, když by ji měli vyhodit, tak ji radši nechají, a hle, najednou je v domečku!

Taky je potřeba se na hru dobře fyzicky připravit, vypijete během hry totiž tolik čaje, že vám poleze až ušima ven, a budou vás bolet všechny klouby z mnohahodinového polehávání na tvrdé podlaze. Na chvíli se jen občerstvíte tím, že večer přejdete do divadla na mimochodem skvělé představení Černá díra, abyste se pak vrátili a zase pokračovali v Člobdrdu. Rádi byste stihli alespoň poslední metro, jenomže Žlutý právě vyhrál, a je potřeba se pořádně pomstít! Takže nakonec nezbývá než hrát přes celou noc až do prvního ranního metra, a pak místo toho v pět ráno usnout na podlaze vyčerpáním s hlavou přímo u domečku (Žlutý). Nic vás po probuzení (v poledne) nepostaví na nohy tak jako dvě partičky Člověče a může se jít domů. Je krásný nedělní den plný sněhu jako stvořený pro malou koulovačku.

Příště nás čeká sáňkování, tak by mě zajímalo, jestli také budeme sjíždět svahy až do rána.