Dneska unikla jedna kavka ze spárů smrti tramvají. Seděla mezi kolejemi, vypadalo to, že odlétne, ptáci ve městech jsou otrlí a často machrujou a uhnou až na poslední chvíli, jenomže tahle se k tomu pořád neměla, zato tramvaj už se měla k odjezdu, naštěstí přiběhnul vysoký pán, popadnul ji a hodil na trávník. Kavka vykvikla, znělo to trochu jako "díky" a pán byl rád. Nastoupil pak se mnou do tramvaje a viděl jsem, jak se ksichtí, právem. Kavka ještě asi neměla svoji ranní kávu, není to žádné ranní ptáče, proto tam nejspíš seděla jako pecka. Někde jsem četl, že kdo zachraňuje životy jiných tvorů, sám si prodlužuje život. Tak žij dlouho, pane! A ty, kavko, trdlo jedno, taky.
