Muminek | muminí údolí

Hledám u regálů objednanou knihu a je tu i holčička s růžovou mikinou a velkýma červenýma botama. Prohlásí: "Všechny knížky jsou stejný. Tahle a tahle a tahle a tahle a tahle a tahle a tahle a tahle a tahle."

Dnešní den začal hezky, ráno jsem potkal bílou holubici, to je určitě nějaké dobré znamení, myslím si, byla nádherná, bělostná uprostřed kalného deštivého rána, teď už sice asi bílá nebude, stačí aby louží kolem projel autobus, a je spíš mourovatá.  A pak jsem dostal čokoládu a lázeňskou oplatku. To asi bylo ono.

Poslední dny vysedávám v pokladně tak často, že bych si mohl přivydělávat líhnutím neopeřenců z vajíček. Židle je vždycky pořádně zahřátá. Akorát bych sebou neměl tolik vrtět, abych křehké skořápky nepoškodil.

Líhnu kuřata, housátka, kachničky, krůty i perličky, ale ne pštrosy ani kiwi, na ně nemám licenci. Divoké ptactvo jen po dohodě, krom supů. Hady ne. Jestli máte doma nevylíhnuté ptáčky a s jejich vysezením otálíte, protože nemáte čas a v noci byste raději spali, než seděli na vejcích, přineste mi je a já vám je vyklubu. Líhnu do týdne, expresně do dvou dnů.

Potkal jsem kominíka, který vypadal tak zuboženě, spíš jako tlející bezdomovec, že jsem ho nejdřív vůbec nepoznal, ale všechno kominické vybavení měl. Hned jsem se chtěl chytit za knoflík, ale nemohl jsem ho nejdřív najít, byl ukrytý pod páskem, a než jsem ho nahmatal, ušel jsem už kus cesty a kominík taky, tak si říkám, počítá se to ještě? Do kolika vteřin se musí na knoflík šáhnout, aby to ještě platilo? Nebo to stačí nechat až na večer u televize?

Když přicházím na registraci, poznávám po hlase, že kolega je už v posledním tažení, úsečná "'kuju", kterými propichuje čtenáře, mi to prozrazují, chce se mu vraždit. Naštěstí se vzápětí registrace výpůjček proměňuje ve vesmírný koráb a odlétáme, on je kapitán (takže se mu dost zlepší nálada) a já jsem 1.důstojník ( takže taky nepřijdu zkrátka), z kosmu nás sestřelí až kamenné pohledy čtenářů, jedna paní si nás dokonce podezřele prohlíží. A protože koráb